Ludwig Moser 1855 -
1916
Synové Ludviga
Mosera z druhého manželství, z leva Karl, Richard, Leo a Gustav
Rodina 1888
Julie
Ludwig a Julie
Richard a Leo
Gustav a Leo
Leo
Paula |
|
RODINA A FIRMA MOSER
Karlovarská sklárna Moser nese jméno jedné z nejschopnějších a
nejslavnějších postav historie sklářského podnikání - Ludwiga Mosera.
Zakladatel stejnojmenné, dodnes existující a po celém světě známé firmy, se
řadí k těm osobnostem, které ve 2. polovině 19. století s nemalým přínosem
spoluurčovaly vývoj průmyslového odvětví, jehož dějiny jsou neodmyslitelně
spjaty s českými zeměmi. Podíl Ludwiga Mosera na soudobém vzestupu české
sklářské výroby i obchodu, stejně jako jeho vliv na následný rozvoj
sklářství v našem století, si zaslouží, aby byl připomínán jako cenný odkaz
pro jeho následovníky.
Rodina Ludwiga Mosera byla židovského vyznání a spolu s jinými se výrazně
podílela na hospodářském i kulturním životě Karlových Varů. Již Ludwigův děd
David Moser, měšťan z nedalekého Hroznětína, provozoval kolem roku 1800 v
domě Zlatá váha v Karlových Varech známou židovskou rituální jídelnu. K
jejím návštěvníkům patřila řada významných lázeňských hostů; pravidelně ji
při svých pobytech v Karlových Varech navštěvovali například příslušníci
rodiny Rothschildů. Ve vedení jídelny pokračoval Ludwigův otec Lazar Moser
(1807-1882). Jeho manželka Henriette, rozená Becherová (1805-1886),
pocházela z rodiny obchodníka Abrahama Bechera v Chodové Plané. Lazar Moser
byl údajně prvním Židem, kterému bylo uděleno - patrně již počátkem roku
1820 - celoroční povolení k práci a pobytu v Karlových Varech. S rodinou byl
zprvu ubytován v domě Anglická flotila, č. p. 434 na Tržišti, později v domě
U dvou princů, č. p. 143-144 na Kostelním náměstí.
Ludwig Moser se narodil 18. června 1833 v Karlových Varech jako prvorozený
syn. Zde se mu dostalo základního školního vzdělání, poté absolvoval čtyři
třídy reálky u piaristů ve Vídni. Roku 1847 se vrátil do Karlových Varů a
pokračoval ve studiu na reálce v nedalekém Lokti. Z rodinných, nejspíše
finančních důvodů však následujícího roku studia zanechal a vstoupil do
učení v dílně uznávaného karlovarského rytce skla A. H. Mattoniho. Současně
se učil a zdokonaloval v kresbě u zdejšího malíře Ernsta Antona. U Andrease
Mattoniho (1779-1864), jednoho ze zakladatelů tradice rytého skla v
Karlových Varech, se vyučila a poté i působila řada vynikajících rytců.
Vedle nejnadanějšího a dnes nejproslulejšího, Antona Heinricha Pfeiffera,
který svou dílnou a obchodem ještě počátkem šedesátých let konkuroval
Moserovi, k nim patřili i ti, kteří později pro Mosera pracovali - Rudolf
Hiller či Julius Urban.
Už po dvou letech Moser Mattoniho dílnu opustil a snažil se, opět zřejmě se
snahou vylepšit pokračující existenční potíže rodiny, najít práci jako rytec
skla. Jeho cesty můžeme podrobně sledovat díky zápisům ve vandrovní knize -
18. října 1850 se vydal do Prahy, zde však místo nenašel a pokračoval do
Úsobí u Havlíčkova Brodu, kde se ucházel, opět neúspěšně, o práci v brusírně
Ignatze Grossmanna. Poté se 6. prosince vrátil do Karlových Varů a
nastoupil, tentokrát jako rytec, zpět k Mattonimu. Avšak již v roce 1851
odešel znovu do Prahy a byl zaměstnán u významného obchodníka sklem Wilhelma
Hoffmanna, v rytecké dílně vedené jistým Eberlem. V Praze se však Moserův
zájem soustředil především na navštěvování kreslířské školy na Akademii,
vedené velmi uznávaným malířem historických témat Christianem Rubenem. Roku
1853 se navrátil do Karlových Varů a začal jako rytec pracovat u A. H.
Pfeiffera. Zřejmě však, pravděpodobně pro nízký výdělek, ani toto místo
Moserovým představám nevyhovovalo, a proto se hned následujícího roku znovu
vydává hledat výnosnější práci. Tentokrát zamířil - jak vypovídá vandrovní
kniha - do Saska a přes Zwickau a Lipsko došel až do Berlína. Teprve tam
získal zaměstnání v rytecké dílně na Markgrafenstrasse. V Berlíně pracoval
sedm měsíců, stal se dokonce členem řemeslnického spolku. Jak uvádí Leo
Moser, jeho rytiny s loveckými a ornamentálními motivy byly v Berlíně
chváleny a šly na odbyt.
Snad právě zájem o jeho rytiny, nově nabyté zkušenosti i přisvědčení o
vlastních podnikatelských schopnostech Mosera povzbudily v rozhodnutí
osamostatnit se. Roku 1855 se vrátil do rodných Karlových Varů a od A. H.
Mattoniho si na Staré louce pronajal butik.
Butiky - malé krámky či stánky na nábřeží řeky Teplé, sloužily v Karlových
Varech, podobně jako v jiných lázeňských městech, k sezónnímu prodeji
upomínkových předmětů. Vedle obchodníků s různorodým zbožím zde od první
čtvrtiny minulého století působili také rytci skla. Navazovali na zdejší
starší tradici řezby kamenů, především vřídlovce, současně však hledali nové
možnosti uplatnění. Karlovy Vary samozřejmě skýtaly značné možnosti pro
prodej skla, množství lázeňských hostů, toužících si odvézt předmět
upomínající na pobyt ve vyhlášených lázních podnítilo zájem rytců a malířů
skla o zřizování dílen. Přímo v centru města rytci skla nabízeli jednak
hotové skleněné předměty, jednak řezbou na počkání doplňovali číšky a poháry
upomínkovými nápisy, monogramy či věnováním. Pokud byla zámožnějšími,
zpravidla pravidelnými návštěvníky Karlových Varů požadována složitější
ornamentální nebo figurální výzdoba, veduty nebo znaky, pracovali na
objednávku. Právě příznivé a perspektivní obchodní podmínky, rostoucí
popularita a návštěvnost lázeňského města přispěly ke zřizování a rozvoji
ryteckých dílen do té míry, že se Karlovy Vary během první poloviny 19.
století staly jedním z hlavních středisek ryteckého umění v Čechách.
Také Ludwig Moser jistě zvážil všechny soudobé možnosti a perspektivy, které
rozmach Karlových Varů nabízel. Díky praxi, kterou prošel u Mattoniho,
Pfeiffera, Hoffmanna i v dalších dílnách a obchodech, měl konkrétní
představu o provozu vlastního podniku i přehled o požadavcích trhu. Úmysl
samostatně se prosadit lze považovat za první důkaz jeho nadprůměrných
podnikatelských vloh.
V pronajatém butiku působil ještě v létě 1856, v zimě pak pracoval u rodičů
v domě U dvou princů. Roku 1857 po dvouletém prověřování vlastních
schopností dospěl ke konečnému rozhodnutí založit vlastní živnost. V březnu
1857 si proto za 65 zlatých pronajal prostory v domě Město Výmar, č. p. 500
na Zámeckém vrchu, zřídil zde ryteckou dílnu a obchod sklem. Toto jeho
rozhodnutí bylo významné. Ve věku svých necelých čtyřiadvaceti let Ludwig
Moser položil základ výroby dnes světově proslulého skla.
Rekonstruovat šíři a skladbu nabídky Moserova obchodu v samých jeho
počátcích lze dnes jen zhruba. Zajisté ji částečně tvořilo ryté sklo s
náměty, které se nijak výrazně nelišily od tvorby ostatních karlovarských či
severočeských rytců. Jelikož není blíže známa žádná rytina, u níž by bylo
spolehlivě doloženo Moserovo autorství, lze si o jeho vlastní tvorbě učinit
jen nejasnou představu. Vedle běžných upomínkových a ornamentálních motivů
se nejspíše jednalo o rytiny s loveckými výjevy, s nimiž získal úspěch již v
Berlíně. Jejich provedení bylo asi příbuzné tomu, které známe na rubínem
vrstvené číšce s Dianou. Podobně tvarované, rubínově a modře vrstvené číšky
a poháry Moserovi dodávala Harrachovská sklárna v Novém Světě v Krkonoších.
Právě prozkoumání archívních dokladů o nákupech z Harrachovské sklárny
alespoň zčásti zpřesnilo dosud nejasný obraz Moserem nabízeného skla.
Například v letech 1857 až 1860 odebírá množství tehdy módního a velice
oblíbeného alabastrového skla - dózy tvaru mušle, soupravy na punč či číšky
s hadovitými oviny. V roce 1858 kupuje mimo jiné i bílým emailem a modře,
případně růžově vrstvené dózy na cukr, opatřené rytými zlacenými pohledy na
Karlovy Vary. V Novém Světě však Moser nakupoval i další sortiment,
dokládající šíři nabídky - těžítka tvaru zvířat z lisovaného skla,
amalgámované sklo (Silberglas), lustrové ověsky či součásti svícnů.
Harrachovská sklárna ovšem nebyla jediným Moserovým dodavatelem. Sklo
dovážel také ze Šumavy, především ze sklárny Meyrův synovec v Adolfově u
Vimperka, produkující prvotřídní křišťálové, pro rytinu vhodné sklo.
Obchodní kontakty udržoval údajně i se sklárnou Johann Lotz Witwe v
Klášterském Mlýně.
O zaměření a šíři Moserových obchodních aktivit v průběhu šedesátých let
informují četné inzeráty v Karlsbader Wochenblatt. Doporučují zejména "velký
výběr zrcadel a skleněného zboží, zvláště nejnovější toaletní zrcadla, která
díky praktickému sestavení a elegantnímu tvaru slouží k okrase každého
pokoje a mohou být doporučena rovněž pro svoji levnou cenu". Dokládají
rovněž další rozvoj a dobrou prosperitu obchodu: již po pěti letech od
založení, v březnu roku 1862, Moser oznamuje otevření další prodejních
místností v domě Zlatý klíč, č. p. 21, na Mlýnském náměstí. V létech 1863 a
1864 zde nabízí velký výběr zrcadel ve zlacených rámech stejně jako "bohatě
zásobený sklad nejjemnějšího i obyčejného skla". Další důležitou změnou,
svědčící o prudkém rozmachu firmy, bylo roku 1866 zřízení nového obchodu v
domě Červené srdce na Staré louce, č. p. 339. Do bezpochyby
reprezentativních prostor výhodně položených na nejrušnější lázeňské
promenádě byl přestěhován asi již nevyhovující prodej z domu Město Výmar; v
inzerátech je opět doporučován velký výběr zrcadel, zlacených rámů a
toaletek, ale i konzol na záclony. Zaměření na prodej zrcadel ukazuje na
Moserova obchodního ducha a prozíravost, nebol právě v šedesátých letech, v
době intenzívní výstavby lázeňských domů a zařizování interiérů šla zrcadla
jistě velmi dobře na odbyt. Podobně nabídkou "plynových lustrů a nástěnných
svítidel jak z křišťálu, tak bronzových se skleněnými ověsky", pohotově
reagoval na zavedení plynového osvětlení v Karlových Varech roku 1867.
Dalším dokladem Moserovy podnikatelské dravosti bylo počátkem roku 1873,
převzetí konkurenčního obchodu J. E. Hoffmanna v domě U Římana v Divadelní
ulici, č. p. 501. Stal se tak provozovatelem zastoupení a obchodního skladu
jednoho z největších výrobců zrcadel v Rakousku-Uhersku, c. k. privilegované
Sloupské hraběcí Kinské továrny na zrcadla v Sloupu u České Lípy. Rok nato
již bylo zastoupení přestěhováno v příhodněji umístěných prostorách v
lázeňském domě Habsburg, č. p. 544, naproti domu Zlatý klíč. Šedesátá léta
byla nejen obdobím rychlého rozvoje Moserovy živnosti. Přinesla i důležité
změny v jeho osobním životě. Po sňatku 18. června 1858 s Lottivulpou Sarou
Benedictovou (?-1869), dcerou obchodníka Hermana Benedicta, se stal otcem
dcery Mathilde a synů Rudolfa, Arthura, Friedricha, Oskara a Ernsta. Podruhé
se oženil 22. listopadu 1870 s Julií Meyerovou (1848-1922), jejíž otec,
lékař David Meyer, byl švagrem Lazara Mosera. Narodili se jim čtyři synové -
Gustav, Karl, Leo a Richard. Ludwig Moser se také aktivně zapojil do
společenského života, zejména židovské náboženské obce, ustanovené v
Karlových Varech roku 1868. Stal se jedním z prvních zástupců židovské obce
a brzy byl zvolen jejím představeným. Toto vysoké a zodpovědné postavení
zastával až do konce svého života, zasadil se o vybudování synagogy v
Parkové ulici a významně se podílel na její výstavbě i na zřízení
izraelitského hospice císaře Františka Josefa. V domě Columbus v Parkové
ulici, v němž od roku 1874 Moserova rodina žila a v němž byl později i
léčebný ústav Karla Mosera, lázeňského lékaře, přebývala řada vynikajících
vědců a umělců.
Během prvních deseti let existence živnosti se Moserovi podařilo vytvořit
prosperující, pevně postavený obchod. Stabilní zázemí mu umožnilo, že mohl v
závěru šedesátých let přikročit k realizaci svých dalších představ. Nejen
díky obchodnímu citu, ale i svým uměleckým ambicím si byl jistě vědom
nutnosti reagovat na stylové tendence a změny, ovlivňující v té době
uměleckořemeslnou tvorbu. Proto se zaměřil na rozšíření vlastní produkce,
přičemž nové možnosti hledal především u luxusního, broušeného a rytého
dekorativního skla. Vedle stálých zaměstnanců - roku 1875 je uváděno již 56
pracovníků - postupně navazuje spolupráci s předními karlovarskými rytci
Johannem F. Hoffmannem, bratry Josefem a Antonem Urbanem, Rudolfem Hillerem
a jeho synem stejného jména. Vzrůst výroby měla zabezpečit i nová rafinérie
v Mistrovicích u České Kamenice, uvedená do provozu kolem roku 1872 a vedená
malířem Franzem Kneipem. Snad právě jejím prostřednictvím Moser navázal i
kontakty se severočeskými rytci Sacherem a Dietlem, o nichž se zmiňuje G. E.
Pazaurek.
V závěru šedesátých let si Moser uvědomil význam co nejširší prezentace své
produkce a systematicky začíná propagovat své výrobky na výstavních akcích.
Certifikát z ledna roku 1869 podepsaný ředitelem vídeňského Musea für Kunst
und Industrie Rudolfem von Eitelbergerem dosvědčuje, že "Ludwig Moser,
Glasfabrikant" již vícekrát v muzeu vystavil "křišťálové sklo, které se
vyznačuje technicky dokonalým brusem". Moser toho roku ve vídeňském muzeu
předváděl své sklo vedle dalších obchodníků sklem, například vídeňského
Lobmeyra či jednoho ze svých hlavních karlovarských konkurentů Thomase
Wolfa. Značilo to Moserovu snahu vejít v povědomí a získat uznání v hlavním
městě mocnářství a tím rozšířit obchodní zázemí. Roku 1870 se úspěšně
účastnil na výstavě c. k. Štýrské zemědělské společnosti v Grazu a hned rok
nato získal bronzovou medaili na výstavě uměleckých řemesel v Museum für
Kunst und Industrie ve Vídni. Úsilí prosadit se ve Vídni bylo korunováno
ziskem Medaile za zásluhy na Světové výstavě, pořádané ve Vídni roku 1875.
Moser zde upoutal především poháry s figurálními kompozicemi rytými J. F.
Hoffmannem a sklem s loveckými náměty. Přestože se hodnocení výtvarné úrovně
exponátů různí, nemění to nic na skutečnosti, že rok 1875 byl jedním z
nejúspěšnějších v dosavadní historii firmy, neboť právě tehdy byl Ludwigu
Moserovi udělen titul c. k. dvorního dodavatele. Tímto prestižním a pro
další úspěšný rozvoj firmy víceméně nutným potvrzením prvotřídní úrovně
výrobků dosáhl kýženého cíle, který si bezesporu právě v souvislosti s Vídní
a císařským dvorem kladl. Oficiálně se mu tím dostalo zařazení mezi nejlepší
výrobce skla v Rakousku-Uhersku.
V porovnání se šedesátými lety nepřinesla následující dvě desetiletí
výraznější změny v činnosti a provozu firmy. Moser měl v té době již pevně
vybudované výrobní kontakty jak se sklárnami, od nichž odbíral surové sklo i
hotové výrobky, tak s rytci a malíři, kteří pro něj pracovali. Stabilně měl
zajištěný také odbyt - v roce 1873 prostřednictvím obchodních zastoupení v
Londýně, Paříži, New Yorku a Petrohradu, což napovídá o hlavních směrech
exportu moserovského skla. V průběhu sedmdesátých let se ale částečně mění
složení nabídky. Moser postupně upouští od již zřejmě méně atraktivního
prodeje zrcadel a zaměřuje se výlučně na prodej nápojového a dekorativního
skla. Roku 1880 ve svém tehdy už jediném obchodu v domě Červené srdce
prodává "všechny druhy křišťálového skla a skleněného zboží", zvláště
upozorňuje na "velký výběr stolních souborů jak z jemného mušelínu, tak z
těžkého broušeného křišťálu" a nabízí: "znaky, monogramy a všechny druhy
gravírování a malby jsou v mém závodě umělecky prováděny". Koncem
osmdesátých let je pak Moser v karlovarském adresáři veden jako "Glasraffineur".
O rafinérii v Mistrovicích se dovídáme, že vyrábí exportní zboží střední a
nejlepší úrovně, které je vyváženo do Anglie, Francie, Rumunska a Egypta, do
Ameriky a Austrálie.
Od úspěchu na Světové výstavě ve Vídni se Moser s ještě větší intenzitou a
cílevědomostí účastnil mezinárodních a světových výstav, které chápal jako
způsob účinné propagace svého skla, případně jako možnost konfrontace s
produkcí jiných výrobců. Nevynechal žádnou z důležitých výstav v Evropě i
zámoří a získal řadu ocenění - roku 1876 na mezinárodní výstavě ve
Philadelphii, na Světové výstavě v Paříži 1878 (bronzová medaile), na
mezinárodních výstavách v New Orleans 1884-1885 (bronzová medaile), v
Antverpách 1885, v Pensylvánii 1885 (stříbrná medaile), v Melbourne 1888, na
Světové výstavě v Paříži 1889 (bronzová medaile), na výstavách na Jamaice a
v Tasmánii roku 1891 (stříbrné medaile) či na Výstavě průmyslu, vědy a umění
na Isle of Man 1892 (zlatá medaile). Uznání, že je špičkovým výrobcem, se mu
dostalo například i tím, že jako člen jury zasedal na Světové výstavě roku
1889 v Paříži.
Závislost na dodávkách z Nového Světa a ze skláren na Šumavě, značná
vzdálenost pro přepravu a nejednou z toho vyplývající potíže s nedostatkem
surového skla přiměly Ludwiga Mosera uvažovat o stavbě vlastní hutě. Touto
myšlenkou se zabýval zřejmě už v průběhu osmdesátých let, k jejímu
uskutečnění však přistoupil až roku 1892, kdy se mu po dlouhých průtazích
podařilo získat svolení od karlovarské městské rady.
J.M.
………Přes snahu vedení se sklárně koncem dvacátých let nepodařilo vyhnout
stále větším hospodářským těžkostem. Obtíže pramenily jednak ze všeobecně se
zhoršujících možností prodeje uměleckořemeslně náročného skla a z tvrdé
konkurence cizí, zejména francouzské a skandinávské produkce, jednak z
nepříznivého vývoje mezinárodních ekonomických vztahů a z celkového stavu
evropského hospodářství, který vyústil roku 1930 v hospodářskou krizi.
Akciový kapitál společnosti byl sice roku 1926 nejdříve snížen z patnácti
milionů na tři, roku 1928 musel však být vydáním nových akcií opět navýšen
na šest milionů. Následkem stále se snižujícího odbytu byla od roku 1926 ve
Dvorech v provozu pouze jedna ze dvou pecí. Leo Moser sice spoluprací se
známými výtvarníky a vývojem nových typů sklovin cílevědomě usiloval o
zatraktivnění nabídky jak dekorativního, tak stolního skla, zhoršující se
bilanci podniku se však zastavit nepodařilo. Zatímco ještě v letech 1929 a
1930 ukázalo roční vyúčtování přibližně stejný zisk, rok 1931 skončil
výraznou ztrátou. V té době byla ve Dvorech kromě hutě v provozu brusírna se
103 stavy a další rafinační dílny - rytecká, pantografická, malířská,
leptárna a galvanizovna; celkově zde pracovalo 240 zaměstnanců. …….
……Roku 1932 ukončil Leo Moser své působení ve sklárně. Jistě jej k tomu
přiměly nejen potíže podniku, ale i obavy ze sílícího nacionalistického
hnutí v Karlových Varech, jednoho z center sudetské oblasti. Následujícího
roku bylo zrušeno členství ve správní radě Richardu Moserovi, oba pak
prodávají svůj akciový podíl České Unionbance. Roku 1934 vypršel mandát ve
správní radě i poslednímu z bratrů, Gustavu Moser-Millotovi. Leo Moser poté
působil jako technický a umělecký ředitel skláren v Poděbradech a v Nových
Dvorech, patřících společnosti Joseflnwald, a. s., Praha-Zlíchov, v srpnu
1938 pak odešel do Francie, kde spolupracoval se sklárnou St. Louis. Richard
Moser se věnoval své diplomatické funkci anglického vicekonzula.
David Moser
Děd Ludwiga Mosera. Měšťan v Hroznětíně, již roku 1799 zmiňován jako majitel
židovské rituální jídelny v Karlových Varech. Manželka Judith Herzliebová.
Lazar Moser 26. 9. 1807 Hroznětín - 19. 6. 1882 Karlovy Vary
Druhorozený syn Davida Mosera (z 19 dětí). Otec Ludwiga Mosera. Od roku 1814
bydlel s rodiči v Karlových Varech, pokračoval v provozování jídelny
založené svým otcem.
Manželka Henrietta Becherová (1800-1886), datum sňatku neznámé.
Doloženi synové David, Sigmund, Ludwig (1855-1916)
Ludwig Moser 18. 6. 1855 Karlovy Vary - 27. 9. 1916 Karlovy Vary
Syn Lazara Mosera. Zakladatel firmy. Studia na reálce ve Vídni a v Lokti.
Vyučen rytcem u A. H. Mattoniho v Karlových Varech, studium kreslení u
malíře Ernsta Antona a na pražské Akademii u Christiana Rubena, jako rytec
pracoval v Karlových Varech v dílnách A. H. Mattoniho a A. H. Pfeiffera, v
Praze u W. Hoffmanna a v Berlíně. Roku 1857 si zřídil v Karlových Varech
vlastní ryteckou dílnu a obchod sklem.
1. manželka Sara Benedictová (?-1869), sňatek 18. 6. 1858.
Děti Mathilde (1859-1868?), Rudolf (1860-1908), Arthur (1862-1868),
Friedrich (1865-?), Oskar (1864-?), Ernst (1867-1869)
2. manželka Julia Meyerová (1848-1922), sňatek 22. 11. 1870, synové Gustav
(1871-1959), Karl (1874-1942?), Leo (1879 -1974), Richard (1887 -?)
Rudolf Moser 16. 9. 1860 Karlovy Vary - 20. 11. 1908 Karlovy Vary
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1895 spolumajitel, v l. 1901-1908 ředitel
sklárny
Manželka Adele Fischerová, sňatek 7. 2. 1886, dcery Alameda (1887-?);
Mathilde (1896-?), Lotte (1897-?)
Friedrich Moser 20. 7. 1863 Karlovy Vary - ?
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1893 spolumajitel sklárny.
1. manželka Lola Adlerová, sňatek 16. 5. 1891, syn Sydney
2. manželka Emilie, dcera Alameda (1905-?), syn Viktor
Karl Moser 13. 12. 1874 Karlovy Vary - asi 1942 Londýn
Syn Ludwiga Mosera. Lékař, provozoval lázeňské sanatorium v domě Kolumbus. V
letech 1928 až 1931 byl v zastupitelstvu sklárny.
Manželka Hermine Zenkner, datum sňatku neznámé. Dcery Eva Maria (1911- ?),
Dorothea (1915-?)
Gustav Moser-Millot 18. 8. 1871 Karlovy Vary - 1959 Paříž
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1897 vedoucí prodejny v Paříži, 1898
spolumajitel sklárny. Do roku 1934 člen správní rady podniku.
Manželka Annetta Münsterová, sňatek 25. 9. 1901
Dcera Henriette (1902-?), vnoučata Vania Vasillev (vedl obchod Moser-Millot
v Paříži), Ania
Syn Pierre ( 1906-1948), dcera Yvonne (asi 1911), vnučky Irene a Jane žijí v
USA
Leo Moser 1. 7. 1879 Karlovy Vary - 28. 11. 1974 New York
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1908 technický, od 1916 umělecký ředitel
sklárny, z podniku odešel roku 1932. Poté žil v Praze a pracoval jako
technický a umělecký ředitel skláren v Poděbradech a Nových Dvorech
společnosti Inwald, a. s. V září roku 1938 odešel do Paříže, působil jako
technický poradce skláren Cristalleries St. Louis. Po dramatických
okolnostech a pobytu ve francouzském koncentračním táboře odplul roku 1941 z
Lisabonu do USA.
Manželka Paola Münsterová, sňatek 6. 5. 1912
Dcera Lya Theresa (1916-1983), vnoučata Steven Peter Forman (1951) a Maria
Julia Forman (1954) žijí vUSA
Syn Thomas Andrea (1920-1992), vnoučata Allison Schy (1958) a Todd Moser
žijí v USA.
Richard Moser 1. 8. 1887 Karlovy Vary - 60. léta, USA?
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1903 vedoucí prodejny v Mariánských Lázních, od
roku 1916 obchodní ředitel sklárny, do roku 1933 člen správní rady podniku.
Ve 30. letech působil jako vicekonzul Velké Británie v Československu. Roku
1938 odešel do Brazílie, kde působil jako profesor angličtiny a
portugalštiny.
1. manželka Marie Nebenzahlová, synové Renée (1914), Ludwig (1917), Herbert,
poté ještě několikrát ženat. Syn Antonín (1923) žije v Čechách
Lotte P. Moserová 9. 4. 1897 Karlovy Vary - ?
Dcera Rudolfa Mosera. Studia výtvarného umění na Akademii v Drážďanech.
Navrhovala sklo pro sklárnu ve 20. letech, spolupracovala rovněž s
porcelánkou Epiag v Březové. Od konce 30. let žila ve Francii, věnovala se
malířství a dekorativnímu umění.
Výňatek a fotografie z knihy Moser 1857 / 1997, Jan Mergl a Lenka
Pánková, materiály laskavě zapůjčila firma Moser.
|
|
Sklárna Moser v
Karlových Varech -
Dvorech
Reklamní leták
Dům Červené srdce
na Staré louce po povodni
Dům Zlatý klíč
|