Ludwig Moser 1855 - 1916

 

Synové Ludviga Mosera z druhého manželství, z leva Karl, Richard, Leo a Gustav
 

Rodina 1888

 

Julie

 

Ludwig a Julie

 

Richard a Leo

 

Gustav a Leo

 

Leo

 

Paula

 

 

 

RODINA A FIRMA MOSER

Karlovarská sklárna Moser nese jméno jedné z nejschopnějších a nejslavnějších postav historie sklářského podnikání - Ludwiga Mosera. Zakladatel stejnojmenné, dodnes existující a po celém světě známé firmy, se řadí k těm osobnostem, které ve 2. polovině 19. století s nemalým přínosem spoluurčovaly vývoj průmyslového odvětví, jehož dějiny jsou neodmyslitelně spjaty s českými zeměmi. Podíl Ludwiga Mosera na soudobém vzestupu české sklářské výroby i obchodu, stejně jako jeho vliv na následný rozvoj sklářství v našem století, si zaslouží, aby byl připomínán jako cenný odkaz pro jeho následovníky.

Rodina Ludwiga Mosera byla židovského vyznání a spolu s jinými se výrazně podílela na hospodářském i kulturním životě Karlových Varů. Již Ludwigův děd David Moser, měšťan z nedalekého Hroznětína, provozoval kolem roku 1800 v domě Zlatá váha v Karlových Varech známou židovskou rituální jídelnu. K jejím návštěvníkům patřila řada významných lázeňských hostů; pravidelně ji při svých pobytech v Karlových Varech navštěvovali například příslušníci rodiny Rothschildů. Ve vedení jídelny pokračoval Ludwigův otec Lazar Moser (1807-1882). Jeho manželka Henriette, rozená Becherová (1805-1886), pocházela z rodiny obchodníka Abrahama Bechera v Chodové Plané. Lazar Moser byl údajně prvním Židem, kterému bylo uděleno - patrně již počátkem roku 1820 - celoroční povolení k práci a pobytu v Karlových Varech. S rodinou byl zprvu ubytován v domě Anglická flotila, č. p. 434 na Tržišti, později v domě U dvou princů, č. p. 143-144 na Kostelním náměstí.
Ludwig Moser se narodil 18. června 1833 v Karlových Varech jako prvorozený syn. Zde se mu dostalo základního školního vzdělání, poté absolvoval čtyři třídy reálky u piaristů ve Vídni. Roku 1847 se vrátil do Karlových Varů a pokračoval ve studiu na reálce v nedalekém Lokti. Z rodinných, nejspíše finančních důvodů však následujícího roku studia zanechal a vstoupil do učení v dílně uznávaného karlovarského rytce skla A. H. Mattoniho. Současně se učil a zdokonaloval v kresbě u zdejšího malíře Ernsta Antona. U Andrease Mattoniho (1779-1864), jednoho ze zakladatelů tradice rytého skla v Karlových Varech, se vyučila a poté i působila řada vynikajících rytců. Vedle nejnadanějšího a dnes nejproslulejšího, Antona Heinricha Pfeiffera, který svou dílnou a obchodem ještě počátkem šedesátých let konkuroval Moserovi, k nim patřili i ti, kteří později pro Mosera pracovali - Rudolf Hiller či Julius Urban.
Už po dvou letech Moser Mattoniho dílnu opustil a snažil se, opět zřejmě se snahou vylepšit pokračující existenční potíže rodiny, najít práci jako rytec skla. Jeho cesty můžeme podrobně sledovat díky zápisům ve vandrovní knize - 18. října 1850 se vydal do Prahy, zde však místo nenašel a pokračoval do Úsobí u Havlíčkova Brodu, kde se ucházel, opět neúspěšně, o práci v brusírně Ignatze Grossmanna. Poté se 6. prosince vrátil do Karlových Varů a nastoupil, tentokrát jako rytec, zpět k Mattonimu. Avšak již v roce 1851 odešel znovu do Prahy a byl zaměstnán u významného obchodníka sklem Wilhelma Hoffmanna, v rytecké dílně vedené jistým Eberlem. V Praze se však Moserův zájem soustředil především na navštěvování kreslířské školy na Akademii, vedené velmi uznávaným malířem historických témat Christianem Rubenem. Roku 1853 se navrátil do Karlových Varů a začal jako rytec pracovat u A. H. Pfeiffera. Zřejmě však, pravděpodobně pro nízký výdělek, ani toto místo Moserovým představám nevyhovovalo, a proto se hned následujícího roku znovu vydává hledat výnosnější práci. Tentokrát zamířil - jak vypovídá vandrovní kniha - do Saska a přes Zwickau a Lipsko došel až do Berlína. Teprve tam získal zaměstnání v rytecké dílně na Markgrafenstrasse. V Berlíně pracoval sedm měsíců, stal se dokonce členem řemeslnického spolku. Jak uvádí Leo Moser, jeho rytiny s loveckými a ornamentálními motivy byly v Berlíně chváleny a šly na odbyt.
Snad právě zájem o jeho rytiny, nově nabyté zkušenosti i přisvědčení o vlastních podnikatelských schopnostech Mosera povzbudily v rozhodnutí osamostatnit se. Roku 1855 se vrátil do rodných Karlových Varů a od A. H. Mattoniho si na Staré louce pronajal butik.
Butiky - malé krámky či stánky na nábřeží řeky Teplé, sloužily v Karlových Varech, podobně jako v jiných lázeňských městech, k sezónnímu prodeji upomínkových předmětů. Vedle obchodníků s různorodým zbožím zde od první čtvrtiny minulého století působili také rytci skla. Navazovali na zdejší starší tradici řezby kamenů, především vřídlovce, současně však hledali nové možnosti uplatnění. Karlovy Vary samozřejmě skýtaly značné možnosti pro prodej skla, množství lázeňských hostů, toužících si odvézt předmět upomínající na pobyt ve vyhlášených lázních podnítilo zájem rytců a malířů skla o zřizování dílen. Přímo v centru města rytci skla nabízeli jednak hotové skleněné předměty, jednak řezbou na počkání doplňovali číšky a poháry upomínkovými nápisy, monogramy či věnováním. Pokud byla zámožnějšími, zpravidla pravidelnými návštěvníky Karlových Varů požadována složitější ornamentální nebo figurální výzdoba, veduty nebo znaky, pracovali na objednávku. Právě příznivé a perspektivní obchodní podmínky, rostoucí popularita a návštěvnost lázeňského města přispěly ke zřizování a rozvoji ryteckých dílen do té míry, že se Karlovy Vary během první poloviny 19. století staly jedním z hlavních středisek ryteckého umění v Čechách.
Také Ludwig Moser jistě zvážil všechny soudobé možnosti a perspektivy, které rozmach Karlových Varů nabízel. Díky praxi, kterou prošel u Mattoniho, Pfeiffera, Hoffmanna i v dalších dílnách a obchodech, měl konkrétní představu o provozu vlastního podniku i přehled o požadavcích trhu. Úmysl samostatně se prosadit lze považovat za první důkaz jeho nadprůměrných podnikatelských vloh.
V pronajatém butiku působil ještě v létě 1856, v zimě pak pracoval u rodičů v domě U dvou princů. Roku 1857 po dvouletém prověřování vlastních schopností dospěl ke konečnému rozhodnutí založit vlastní živnost. V březnu 1857 si proto za 65 zlatých pronajal prostory v domě Město Výmar, č. p. 500 na Zámeckém vrchu, zřídil zde ryteckou dílnu a obchod sklem. Toto jeho rozhodnutí bylo významné. Ve věku svých necelých čtyřiadvaceti let Ludwig Moser položil základ výroby dnes světově proslulého skla.
Rekonstruovat šíři a skladbu nabídky Moserova obchodu v samých jeho počátcích lze dnes jen zhruba. Zajisté ji částečně tvořilo ryté sklo s náměty, které se nijak výrazně nelišily od tvorby ostatních karlovarských či severočeských rytců. Jelikož není blíže známa žádná rytina, u níž by bylo spolehlivě doloženo Moserovo autorství, lze si o jeho vlastní tvorbě učinit jen nejasnou představu. Vedle běžných upomínkových a ornamentálních motivů se nejspíše jednalo o rytiny s loveckými výjevy, s nimiž získal úspěch již v Berlíně. Jejich provedení bylo asi příbuzné tomu, které známe na rubínem vrstvené číšce s Dianou. Podobně tvarované, rubínově a modře vrstvené číšky a poháry Moserovi dodávala Harrachovská sklárna v Novém Světě v Krkonoších. Právě prozkoumání archívních dokladů o nákupech z Harrachovské sklárny alespoň zčásti zpřesnilo dosud nejasný obraz Moserem nabízeného skla. Například v letech 1857 až 1860 odebírá množství tehdy módního a velice oblíbeného alabastrového skla - dózy tvaru mušle, soupravy na punč či číšky s hadovitými oviny. V roce 1858 kupuje mimo jiné i bílým emailem a modře, případně růžově vrstvené dózy na cukr, opatřené rytými zlacenými pohledy na Karlovy Vary. V Novém Světě však Moser nakupoval i další sortiment, dokládající šíři nabídky - těžítka tvaru zvířat z lisovaného skla, amalgámované sklo (Silberglas), lustrové ověsky či součásti svícnů. Harrachovská sklárna ovšem nebyla jediným Moserovým dodavatelem. Sklo dovážel také ze Šumavy, především ze sklárny Meyrův synovec v Adolfově u Vimperka, produkující prvotřídní křišťálové, pro rytinu vhodné sklo. Obchodní kontakty udržoval údajně i se sklárnou Johann Lotz Witwe v Klášterském Mlýně.
O zaměření a šíři Moserových obchodních aktivit v průběhu šedesátých let informují četné inzeráty v Karlsbader Wochenblatt. Doporučují zejména "velký výběr zrcadel a skleněného zboží, zvláště nejnovější toaletní zrcadla, která díky praktickému sestavení a elegantnímu tvaru slouží k okrase každého pokoje a mohou být doporučena rovněž pro svoji levnou cenu". Dokládají rovněž další rozvoj a dobrou prosperitu obchodu: již po pěti letech od založení, v březnu roku 1862, Moser oznamuje otevření další prodejních místností v domě Zlatý klíč, č. p. 21, na Mlýnském náměstí. V létech 1863 a 1864 zde nabízí velký výběr zrcadel ve zlacených rámech stejně jako "bohatě zásobený sklad nejjemnějšího i obyčejného skla". Další důležitou změnou, svědčící o prudkém rozmachu firmy, bylo roku 1866 zřízení nového obchodu v domě Červené srdce na Staré louce, č. p. 339. Do bezpochyby reprezentativních prostor výhodně položených na nejrušnější lázeňské promenádě byl přestěhován asi již nevyhovující prodej z domu Město Výmar; v inzerátech je opět doporučován velký výběr zrcadel, zlacených rámů a toaletek, ale i konzol na záclony. Zaměření na prodej zrcadel ukazuje na Moserova obchodního ducha a prozíravost, nebol právě v šedesátých letech, v době intenzívní výstavby lázeňských domů a zařizování interiérů šla zrcadla jistě velmi dobře na odbyt. Podobně nabídkou "plynových lustrů a nástěnných svítidel jak z křišťálu, tak bronzových se skleněnými ověsky", pohotově reagoval na zavedení plynového osvětlení v Karlových Varech roku 1867.
Dalším dokladem Moserovy podnikatelské dravosti bylo počátkem roku 1873, převzetí konkurenčního obchodu J. E. Hoffmanna v domě U Římana v Divadelní ulici, č. p. 501. Stal se tak provozovatelem zastoupení a obchodního skladu jednoho z největších výrobců zrcadel v Rakousku-Uhersku, c. k. privilegované Sloupské hraběcí Kinské továrny na zrcadla v Sloupu u České Lípy. Rok nato již bylo zastoupení přestěhováno v příhodněji umístěných prostorách v lázeňském domě Habsburg, č. p. 544, naproti domu Zlatý klíč. Šedesátá léta byla nejen obdobím rychlého rozvoje Moserovy živnosti. Přinesla i důležité změny v jeho osobním životě. Po sňatku 18. června 1858 s Lottivulpou Sarou Benedictovou (?-1869), dcerou obchodníka Hermana Benedicta, se stal otcem dcery Mathilde a synů Rudolfa, Arthura, Friedricha, Oskara a Ernsta. Podruhé se oženil 22. listopadu 1870 s Julií Meyerovou (1848-1922), jejíž otec, lékař David Meyer, byl švagrem Lazara Mosera. Narodili se jim čtyři synové - Gustav, Karl, Leo a Richard. Ludwig Moser se také aktivně zapojil do společenského života, zejména židovské náboženské obce, ustanovené v Karlových Varech roku 1868. Stal se jedním z prvních zástupců židovské obce a brzy byl zvolen jejím představeným. Toto vysoké a zodpovědné postavení zastával až do konce svého života, zasadil se o vybudování synagogy v Parkové ulici a významně se podílel na její výstavbě i na zřízení izraelitského hospice císaře Františka Josefa. V domě Columbus v Parkové ulici, v němž od roku 1874 Moserova rodina žila a v němž byl později i léčebný ústav Karla Mosera, lázeňského lékaře, přebývala řada vynikajících vědců a umělců.
Během prvních deseti let existence živnosti se Moserovi podařilo vytvořit prosperující, pevně postavený obchod. Stabilní zázemí mu umožnilo, že mohl v závěru šedesátých let přikročit k realizaci svých dalších představ. Nejen díky obchodnímu citu, ale i svým uměleckým ambicím si byl jistě vědom nutnosti reagovat na stylové tendence a změny, ovlivňující v té době uměleckořemeslnou tvorbu. Proto se zaměřil na rozšíření vlastní produkce, přičemž nové možnosti hledal především u luxusního, broušeného a rytého dekorativního skla. Vedle stálých zaměstnanců - roku 1875 je uváděno již 56 pracovníků - postupně navazuje spolupráci s předními karlovarskými rytci Johannem F. Hoffmannem, bratry Josefem a Antonem Urbanem, Rudolfem Hillerem a jeho synem stejného jména. Vzrůst výroby měla zabezpečit i nová rafinérie v Mistrovicích u České Kamenice, uvedená do provozu kolem roku 1872 a vedená malířem Franzem Kneipem. Snad právě jejím prostřednictvím Moser navázal i kontakty se severočeskými rytci Sacherem a Dietlem, o nichž se zmiňuje G. E. Pazaurek.
V závěru šedesátých let si Moser uvědomil význam co nejširší prezentace své produkce a systematicky začíná propagovat své výrobky na výstavních akcích. Certifikát z ledna roku 1869 podepsaný ředitelem vídeňského Musea für Kunst und Industrie Rudolfem von Eitelbergerem dosvědčuje, že "Ludwig Moser, Glasfabrikant" již vícekrát v muzeu vystavil "křišťálové sklo, které se vyznačuje technicky dokonalým brusem". Moser toho roku ve vídeňském muzeu předváděl své sklo vedle dalších obchodníků sklem, například vídeňského Lobmeyra či jednoho ze svých hlavních karlovarských konkurentů Thomase Wolfa. Značilo to Moserovu snahu vejít v povědomí a získat uznání v hlavním městě mocnářství a tím rozšířit obchodní zázemí. Roku 1870 se úspěšně účastnil na výstavě c. k. Štýrské zemědělské společnosti v Grazu a hned rok nato získal bronzovou medaili na výstavě uměleckých řemesel v Museum für Kunst und Industrie ve Vídni. Úsilí prosadit se ve Vídni bylo korunováno ziskem Medaile za zásluhy na Světové výstavě, pořádané ve Vídni roku 1875. Moser zde upoutal především poháry s figurálními kompozicemi rytými J. F. Hoffmannem a sklem s loveckými náměty. Přestože se hodnocení výtvarné úrovně exponátů různí, nemění to nic na skutečnosti, že rok 1875 byl jedním z nejúspěšnějších v dosavadní historii firmy, neboť právě tehdy byl Ludwigu Moserovi udělen titul c. k. dvorního dodavatele. Tímto prestižním a pro další úspěšný rozvoj firmy víceméně nutným potvrzením prvotřídní úrovně výrobků dosáhl kýženého cíle, který si bezesporu právě v souvislosti s Vídní a císařským dvorem kladl. Oficiálně se mu tím dostalo zařazení mezi nejlepší výrobce skla v Rakousku-Uhersku.
V porovnání se šedesátými lety nepřinesla následující dvě desetiletí výraznější změny v činnosti a provozu firmy. Moser měl v té době již pevně vybudované výrobní kontakty jak se sklárnami, od nichž odbíral surové sklo i hotové výrobky, tak s rytci a malíři, kteří pro něj pracovali. Stabilně měl zajištěný také odbyt - v roce 1873 prostřednictvím obchodních zastoupení v Londýně, Paříži, New Yorku a Petrohradu, což napovídá o hlavních směrech exportu moserovského skla. V průběhu sedmdesátých let se ale částečně mění složení nabídky. Moser postupně upouští od již zřejmě méně atraktivního prodeje zrcadel a zaměřuje se výlučně na prodej nápojového a dekorativního skla. Roku 1880 ve svém tehdy už jediném obchodu v domě Červené srdce prodává "všechny druhy křišťálového skla a skleněného zboží", zvláště upozorňuje na "velký výběr stolních souborů jak z jemného mušelínu, tak z těžkého broušeného křišťálu" a nabízí: "znaky, monogramy a všechny druhy gravírování a malby jsou v mém závodě umělecky prováděny". Koncem osmdesátých let je pak Moser v karlovarském adresáři veden jako "Glasraffineur". O rafinérii v Mistrovicích se dovídáme, že vyrábí exportní zboží střední a nejlepší úrovně, které je vyváženo do Anglie, Francie, Rumunska a Egypta, do Ameriky a Austrálie.
Od úspěchu na Světové výstavě ve Vídni se Moser s ještě větší intenzitou a cílevědomostí účastnil mezinárodních a světových výstav, které chápal jako způsob účinné propagace svého skla, případně jako možnost konfrontace s produkcí jiných výrobců. Nevynechal žádnou z důležitých výstav v Evropě i zámoří a získal řadu ocenění - roku 1876 na mezinárodní výstavě ve Philadelphii, na Světové výstavě v Paříži 1878 (bronzová medaile), na mezinárodních výstavách v New Orleans 1884-1885 (bronzová medaile), v Antverpách 1885, v Pensylvánii 1885 (stříbrná medaile), v Melbourne 1888, na Světové výstavě v Paříži 1889 (bronzová medaile), na výstavách na Jamaice a v Tasmánii roku 1891 (stříbrné medaile) či na Výstavě průmyslu, vědy a umění na Isle of Man 1892 (zlatá medaile). Uznání, že je špičkovým výrobcem, se mu dostalo například i tím, že jako člen jury zasedal na Světové výstavě roku 1889 v Paříži.
Závislost na dodávkách z Nového Světa a ze skláren na Šumavě, značná vzdálenost pro přepravu a nejednou z toho vyplývající potíže s nedostatkem surového skla přiměly Ludwiga Mosera uvažovat o stavbě vlastní hutě. Touto myšlenkou se zabýval zřejmě už v průběhu osmdesátých let, k jejímu uskutečnění však přistoupil až roku 1892, kdy se mu po dlouhých průtazích podařilo získat svolení od karlovarské městské rady.
J.M.

………Přes snahu vedení se sklárně koncem dvacátých let nepodařilo vyhnout stále větším hospodářským těžkostem. Obtíže pramenily jednak ze všeobecně se zhoršujících možností prodeje uměleckořemeslně náročného skla a z tvrdé konkurence cizí, zejména francouzské a skandinávské produkce, jednak z nepříznivého vývoje mezinárodních ekonomických vztahů a z celkového stavu evropského hospodářství, který vyústil roku 1930 v hospodářskou krizi. Akciový kapitál společnosti byl sice roku 1926 nejdříve snížen z patnácti milionů na tři, roku 1928 musel však být vydáním nových akcií opět navýšen na šest milionů. Následkem stále se snižujícího odbytu byla od roku 1926 ve Dvorech v provozu pouze jedna ze dvou pecí. Leo Moser sice spoluprací se známými výtvarníky a vývojem nových typů sklovin cílevědomě usiloval o zatraktivnění nabídky jak dekorativního, tak stolního skla, zhoršující se bilanci podniku se však zastavit nepodařilo. Zatímco ještě v letech 1929 a 1930 ukázalo roční vyúčtování přibližně stejný zisk, rok 1931 skončil výraznou ztrátou. V té době byla ve Dvorech kromě hutě v provozu brusírna se 103 stavy a další rafinační dílny - rytecká, pantografická, malířská, leptárna a galvanizovna; celkově zde pracovalo 240 zaměstnanců. …….


……Roku 1932 ukončil Leo Moser své působení ve sklárně. Jistě jej k tomu přiměly nejen potíže podniku, ale i obavy ze sílícího nacionalistického hnutí v Karlových Varech, jednoho z center sudetské oblasti. Následujícího roku bylo zrušeno členství ve správní radě Richardu Moserovi, oba pak prodávají svůj akciový podíl České Unionbance. Roku 1934 vypršel mandát ve správní radě i poslednímu z bratrů, Gustavu Moser-Millotovi. Leo Moser poté působil jako technický a umělecký ředitel skláren v Poděbradech a v Nových Dvorech, patřících společnosti Joseflnwald, a. s., Praha-Zlíchov, v srpnu 1938 pak odešel do Francie, kde spolupracoval se sklárnou St. Louis. Richard Moser se věnoval své diplomatické funkci anglického vicekonzula.

David Moser
Děd Ludwiga Mosera. Měšťan v Hroznětíně, již roku 1799 zmiňován jako majitel židovské rituální jídelny v Karlových Varech. Manželka Judith Herzliebová.

Lazar Moser 26. 9. 1807 Hroznětín - 19. 6. 1882 Karlovy Vary
Druhorozený syn Davida Mosera (z 19 dětí). Otec Ludwiga Mosera. Od roku 1814 bydlel s rodiči v Karlových Varech, pokračoval v provozování jídelny založené svým otcem.
Manželka Henrietta Becherová (1800-1886), datum sňatku neznámé.
Doloženi synové David, Sigmund, Ludwig (1855-1916)

Ludwig Moser 18. 6. 1855 Karlovy Vary - 27. 9. 1916 Karlovy Vary
Syn Lazara Mosera. Zakladatel firmy. Studia na reálce ve Vídni a v Lokti. Vyučen rytcem u A. H. Mattoniho v Karlových Varech, studium kreslení u malíře Ernsta Antona a na pražské Akademii u Christiana Rubena, jako rytec pracoval v Karlových Varech v dílnách A. H. Mattoniho a A. H. Pfeiffera, v Praze u W. Hoffmanna a v Berlíně. Roku 1857 si zřídil v Karlových Varech vlastní ryteckou dílnu a obchod sklem.
1. manželka Sara Benedictová (?-1869), sňatek 18. 6. 1858.
Děti Mathilde (1859-1868?), Rudolf (1860-1908), Arthur (1862-1868), Friedrich (1865-?), Oskar (1864-?), Ernst (1867-1869)
2. manželka Julia Meyerová (1848-1922), sňatek 22. 11. 1870, synové Gustav (1871-1959), Karl (1874-1942?), Leo (1879 -1974), Richard (1887 -?)

Rudolf Moser 16. 9. 1860 Karlovy Vary - 20. 11. 1908 Karlovy Vary
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1895 spolumajitel, v l. 1901-1908 ředitel sklárny
Manželka Adele Fischerová, sňatek 7. 2. 1886, dcery Alameda (1887-?); Mathilde (1896-?), Lotte (1897-?)

Friedrich Moser 20. 7. 1863 Karlovy Vary - ?
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1893 spolumajitel sklárny.
1. manželka Lola Adlerová, sňatek 16. 5. 1891, syn Sydney
2. manželka Emilie, dcera Alameda (1905-?), syn Viktor

Karl Moser 13. 12. 1874 Karlovy Vary - asi 1942 Londýn
Syn Ludwiga Mosera. Lékař, provozoval lázeňské sanatorium v domě Kolumbus. V letech 1928 až 1931 byl v zastupitelstvu sklárny.
Manželka Hermine Zenkner, datum sňatku neznámé. Dcery Eva Maria (1911- ?), Dorothea (1915-?)

Gustav Moser-Millot 18. 8. 1871 Karlovy Vary - 1959 Paříž
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1897 vedoucí prodejny v Paříži, 1898 spolumajitel sklárny. Do roku 1934 člen správní rady podniku.
Manželka Annetta Münsterová, sňatek 25. 9. 1901
Dcera Henriette (1902-?), vnoučata Vania Vasillev (vedl obchod Moser-Millot v Paříži), Ania
Syn Pierre ( 1906-1948), dcera Yvonne (asi 1911), vnučky Irene a Jane žijí v USA

Leo Moser 1. 7. 1879 Karlovy Vary - 28. 11. 1974 New York
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1908 technický, od 1916 umělecký ředitel sklárny, z podniku odešel roku 1932. Poté žil v Praze a pracoval jako technický a umělecký ředitel skláren v Poděbradech a Nových Dvorech společnosti Inwald, a. s. V září roku 1938 odešel do Paříže, působil jako technický poradce skláren Cristalleries St. Louis. Po dramatických okolnostech a pobytu ve francouzském koncentračním táboře odplul roku 1941 z Lisabonu do USA.
Manželka Paola Münsterová, sňatek 6. 5. 1912
Dcera Lya Theresa (1916-1983), vnoučata Steven Peter Forman (1951) a Maria Julia Forman (1954) žijí vUSA
Syn Thomas Andrea (1920-1992), vnoučata Allison Schy (1958) a Todd Moser žijí v USA.

Richard Moser 1. 8. 1887 Karlovy Vary - 60. léta, USA?
Syn Ludwiga Mosera. Od roku 1903 vedoucí prodejny v Mariánských Lázních, od roku 1916 obchodní ředitel sklárny, do roku 1933 člen správní rady podniku. Ve 30. letech působil jako vicekonzul Velké Británie v Československu. Roku 1938 odešel do Brazílie, kde působil jako profesor angličtiny a portugalštiny.
1. manželka Marie Nebenzahlová, synové Renée (1914), Ludwig (1917), Herbert, poté ještě několikrát ženat. Syn Antonín (1923) žije v Čechách

Lotte P. Moserová 9. 4. 1897 Karlovy Vary - ?
Dcera Rudolfa Mosera. Studia výtvarného umění na Akademii v Drážďanech. Navrhovala sklo pro sklárnu ve 20. letech, spolupracovala rovněž s porcelánkou Epiag v Březové. Od konce 30. let žila ve Francii, věnovala se malířství a dekorativnímu umění.

Výňatek a fotografie z knihy Moser 1857 / 1997, Jan Mergl a Lenka Pánková, materiály laskavě zapůjčila firma Moser.


 

 

  

 

 

 

 

 

 

Sklárna Moser v

Karlových Varech - Dvorech

 

 

Reklamní leták

 

Dům Červené srdce na Staré louce po povodni
 

Dům Zlatý klíč