Dějiny Židů v Lukách a ve Žluticích

Židé v Lukách (Luck) byli poprvé zmíněni již v roce 1198. Podle pověsti měli přijít z Bavor a jako dřevorubci založit toto místo. Za krále Přemysla Otakara, tedy o století později, byl od Židů vymáhán poplatek, který byl zaplacen ve formě zlatého kalichu. Z 13. a 14. století chybí veškeré zprávy. Teprve v letech 1439 až 1459 nalézáme znovu jednu zajímavou poznámku. Jistý Žid Vaněk z Veltwy, to je dnešní Mitwa, je leníkem, vlastníkem jednoho dvora. V listině je zmíněno, že zřídil židovskou modlitebnu. Takže již tehdy lze s jistotou usuzovat, že zde byla židovská obec s minjanem (minimálně deset židů). Třicetiletá válka Židy z Luk a jejich obec velmi decimovala, především kvůli moru.
Židé z Luk byli svobodní Židé, kteří se dovedli dostat trvale do přízně zámeckého panstva, zatímco například Židé z okolí Týniště a Verušic tuto přednost neměli. Luka byla oproti blízkému Hroznětínu, kde se soustředil obchod, místem židovského školství, místem vědy a učenosti. V osmnáctém století, až do sedmdesátých let devatenáctého století měla Luka hebrejskou školu, židovskou školu s německým vyučovacím jazykem a židovské nižší reálné gymnázium, jehož žáci museli skládat školní zkoušky v gymnáziu v Doupově. V roce 1840 čítala lucká židovská obec tři učitelské síly. Luka byla také místem knihy. Ještě v poslední čtvrtině 18. stol. bylo v obci sedm židovských knihvazačů.
Až do roku 1838 žila lucká ŽO víceméně patriarchálním životem. ŽO byla velice velká, čítala k roku 1850 na 1300 židovských duší. V roce 1842 zničil pustošivý požár mnoho domů, mezi nimi také chrám a mnoho cenných listin. Toto neštěstí bylo také prubířským kamenem v politickém životě obce. Filp Kohn, v lidovém nářečí nazývaný „Fajvl Kohn“, jehož potomci žijí dodnes v Karlových Varech, Praze, Plzni, Žitavě, Teplicích a Duchově, jakož i další činitel jménem Buxbaum chtěli vnést do ŽO nového ducha. Ve volbách v roce 1850 zvítězili mladí nad Joachimem Goldmanem, dřívějším představeným ŽO, jehož potomci bydlí dnes v K. Varech, Teplicích a Vídni. Érou Fajvla Kohna se započal také vzestup nežidovské obce – politické obce Luka. Fajvl Kohn byl činný rovněž jako starosta Luk, jejichž osudy rozhodujícím způsobem určoval po 28 let. Měl všude přístup, u duchovních i politických, krajských a zemských úřadů a byl členem reprezentace českého zemského Židovstva. Ves Luka byla povýšena na tržní obec, tzn., že obdržela samostatný trh a dále vlastní poštovní úřad s židovským poštmistrem. Fajvl Kohn prosadil stavbu mostu, zavedl nový silniční řád, nechal vydláždit tržní náměstí. Zkrátka jemu vděčí židovská i nežidovská obec Luka za svůj rozkvět. Za dobu jeho působení byl postaven chrám, Chevra kadiša dostala nová statuta, která byla směrodatná dokonce pro Plzeň. Mikve a židovská jatka byly opraveny a vystavěny. Obec měla svého vlastního kazatele Israela Friedländera. V této době je v obci též činný Leopold Friedländer. Velké vážnosti se těšil učenec a představený ješivy v Lukách reb Meir Ullman. Společenský život byl velice živý. Společenské akce jako Purim, Sukot a Chanuka byly známé široko daleko a hojně navštěvované. Vtipálkem obce byl šámes Mates Haš, o kterém kolují dodnes vtipy a humorné historky a jsou dále převyprávěny. Fajvl Kohn následoval trend doby a opustil se svou rodinou v roce 1879 Luka, poté co zde byl jmenován čestným občanem. Přestěhoval se, a s ním další početné rody obce jako Efrajim Löbl, Goldmannovi a Buxbaumovi do Prahy. Potomci Lucké židovské obce žijí v celém světě, jsou to významní zástupci obchodu, průmyslu, svodných povolání a v neposlední řadě i vědy. Rodiny Buxbaumů, Klauberů, Glauberů, Zentnerů a Ullmannů, a rovněž významní potomci rodiny Kohn a Löbl pocházejí z Luk. S rokem 1880 přichází úpadek a rozkladný proces této staré židovské obce.
Na paměť toho, že v roce 1432 nájemce židovského dvora Vaněk zřídil první židovskou modlitebnu v Lukách, se 18. září roku 1932 konala pamětní slavnost. Při této příležitosti se v Lukách shromáždily stovky věrných rodáků z této obce a jejich potomků. Byla to rovněž oslava stého výročí zřízení současného chrámu, díla tří mužů, kteří byli sami známi široko daleko, totiž Filipa Kohna, N. Buxbauma a Efraima Löbla. Byla to vlastně taková rodinná oslava v nejkrásnějším smyslu slova, oslava takové velké rodiny, jejíž členové sem přispěchali zblízka i z daleka. Ústřední bod této skvělé oslavy tvořila vynikajícím způsobem pronesená řeč rabína Dr. Ignáce Zieglera z Karlových Varů.




Velká část Židů se usídlila také v blízkých Žluticích (Luditz), kde se nalézalo židovské osídlení již v nejstarších dobách. V malém archivu obce Žlutice se nalézá privilegium Jindřicha IV. z Plavna z roku 1540, podle kterého Židé nebyli ve městě nadále trpěni a museli opustit město do svátku svatého Jiří. Seznam bývalých familiantů ze Žlutic se nalézá v archivu ministerstva vnitra v Praze. Pan Rudolf Rosenzweig byl té lásky a jména opsal. Celkem existovalo sedmnáct míst familiantů. Jména majitelů těchto familiantských míst byla:

1. Salamon Löwy
2. Josef Löwy
3. Isaak Löwy
4. Isack Löwy
5. Wolf Löwy
6. Eleasar Lederer
7. Isack Wollner
8. Joseph Löbl
9. Joseph Böhm
10. Moyses Löwy
11. Wolf Hofer
12. Moises Schauer
13. Nathan Stein
14. Jonas Engel
15. Jeremias Löwy
16. Michl Kupfer
17. Kohrhorn Löwy

Založení ŽNO proběhlo v roce 1875. Tehdy čítala 89 židovských duší. Jako představený obce byl Abrahám Bäumel, pokladník byl Julius Hoffer. Obec vlastní synagogu postavenou v roce 1883 s přistaveným bytem pro rabína a učitele a školní třídou. Před postavením synagogy existovala ve Žluticích jen jedna modlitebna. Židé ze Žlutic pohřbívali své mrtvé na starých hřbitovech v okolí – v Nečtinách a v Chýši. Do funkce představeného obce po Abrahámu Bäumelovi nastoupil na tři desetiletí Leopold Hoffer a od roku 1926 Richard Bäumel. Jako rabín působil padesát let Moritz Hoffer a od roku 1926 Bernhard Engl. Dnes obec čítá 79 duší, z toho 21 plátců daně.

Úryvek z knihy Die Juden und Judengemeiden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart, Hugo Gold, 1934