Synagoga postavená v roce 1877, zničena nacisty v listopadu 1938 během "Křišťálové noci".

_________________________

Budovy židovské obce

na Bezručově ulici.

Synagoga, ul. Bezručova 8

_________________________

Košer hotel Laureta

Památník na vypálenou synagogu a oběti Šoa

z řad karlovarských Židů.

Hotel Bristol, stojící na místě vypálené synagogy.

Židé v Karlových Varech

Motto:

"Karlovy Vary - to je rakouské město na německém území Čech, postavené českýma ruka z židovských peněz."

(Lidové rčení o Karlových Varech z doby kolem roku 1900)

 Židovská obec v Karlových Varech nepatří ke starodávným židovským sídlištím v Čechách. První rozkvět města patří teprve do konce 18. a začátku 19.století a na něm se Židé ještě nepodíleli. Rozvoj města nastal lázeňskou návštěvou v podstatě feudálních hostů. Podle pověsti byla tato osada objevena králem Karlem IV. v roce 1358 a v roce 1370 bylo sídlišti uděleno privilegium města a každý vladař toto privilegium potvrdil a rozmnožil. Král Vladislav II. rozšířil privilegium v roce 1499 v tom směru, ze dal městu právo Židy přijímat nebo odmítnout. Není známo, zda v oné době Židé v Karlových Varech žili. Jednoznačným účinkem tohoto privilegia byl prakticky zákaz trvalého bydliště pro Židy v Karlových Varech, jelikož měšťané jako obchodníci a řemeslníci v cechovním duchu středověku tím účinně vyloučili Židy z hospodářského soutěžení. Středověk pro Židy trval v Karlových Varech do platnosti čl. 2 ústavního zákona rakouského z 21. XII. 1867. Teprve po dlouhých zápletkách, v nichž se městští činitelé v administrativním řízení vyjádřili vždy proti přání již početných karlovarských Židů (šlo asi o 100 rodin), aby byla v Karlových Varech založena židovská náboženská obec, povolilo místodržitelství 3. X. 1869 založení obce, která de facto trvala do 3. X. 1938, kdy byla po 69letém trvání dočasně zrušena nacistickou okupací a byla obnovena roku 1945.

I za trvání privilegia z roku 1499 nebyli Židé v Karlových Varech neznámí. Trvale tam sice nebydlí, ale židovští obchodníci mají přístup k trhům a židovští lázeňští hosté město navštěvují, čemuž nasvědčuje přípis magistrátu města z roku 1807, který občanům připomíná, aby řádně ubytovali Židy z Prahy. Stohrova Karlovarská kronika z r. 1812 připomíná pohřebiště židovských lázeňských hostů v Hroznětíně. Větší obce v okolí Karlových Varů měly vesměs staré židovské obce, vyjímaje Jáchymov, kde byl pobyt Židům, stejně ve všech horních městech zakázán. Největší a nejbližší město se starou židovskou obcí byl Hroznětín. Židé této obce, převážně obchodníci a půjčovatelé peněz, měli odedávna obchodní styky s Kar1ovými Vary. Za daných poměrů měl podomní obchod důležitou hospodářskou funkci, a proto měšťanští obchodníci nemohli prosadit omezení nebo zákaz teto činnosti. Lázeňská sezóna, která trvala od 1. V. do 30. IX., platila podle zákona jako tržní doba a Židům - obchodníkům byl proto pobyt po dobu pěti měsíců v roce povolen. Se začínajícím rozkvětem Karlových Varů měli hroznětínští Židé snahu, aby co možná nejdéle mohli setrvat a usadit se v Karlových Varech. Rozsáhle spisy, uložené v karlovarském městském archivu, svědčí o boji hroznětínských Židů o usídlení v Karlových Varech, kterému se karlovarští obchodníci bránili, o boji, který postupně vedl k usídlení židovských občanů v Karlových Varech a k zlevnění a zkvalitnění v distribučním hospodářském odvětví. Z těchto spisů vysvítá, že již v roce 1799 provozovali tři Židé rituální jídelnu (judisches Tractenhaus). Jeden z těchto hroznětínských restauratérů se jmenoval Benedikt a druhý David Moser, jména, která později za libera1istické epochy měla podstatnou úlohu v rozvoji města. V roce 1817 dlelo již 15 židovských majitelů domů z Hroznětína alespoň přes sezónu v Karlových Varech, mnozí z nich i po sezóně zůstali v Karlových Varech jako lázeňští hosté, a proti tomu si ustavičně stěžovali karlovarští obchodníci. Hospodářský vliv Židů patrně stále stoupal, což vyplývá již z toho, že loketský a žatecký krajský rabín Sachs žádá roku 1843 magistrát, aby zakázal Židům prodej zboží o sabatu a svátcích. Několikrát dochází v menším měřítku k vyhoštění některých Židů, kteří obcházejí zákaz trvalého pobytu a zůstávají ve městě i přes zimu. V době 1850-1853 přechází prvních osm domů v Karlových Varech do židovského vlastnictví. Šarvátky na poli právním v tomto směru trvají s měnícím se štěstím do roku 1855 a jsou vlastně výrazem boje karlovarských Židů o rovnoprávnost, která jim příslušela i dle vědomí pokrokových elementů podle uznaných zásad, prosazovaných nositeli idejí francouzské revoluce.

Dne 28. VI. 1847 byl založen židovský hospitál s modlitebnou v domě č. p. 537 (Libušina ulice), který byl postaven pražskými dobrodinci. Instituce byla povolena s přihlédnutím na privilej města s omezením, že může být otevřena pouze od 1. IV. do 31. X.,. a že židovský správce musí být v zimním období nahrazen křesťanským zaměstnancem. Bylo tam každoročně bezplatně léčeno s veškerým zaopatřením sto chudých Židů. V roce 1862 byl na základě císařského patentu z 31. XII. 1851, povolujícího volné provádění uznaných náboženských společností a samosprávu ústavů určených pro náboženské účely, založen izraelitský humanistický spolek, který měl hlavně za úkol zaručovat důstojné bohoslužby a byl po finanční stránce odkázán na dobrovolné příspěvky členů spolku.

Když konečně po překonání celé řady obtíží bylo dne 31. X. 1869 schváleno založení židovské náboženské obce v Karlových Varech, žilo zde přibližně sto židovských rodin, z nichž méně než polovina pocházela z Hroznětína a přibližně přes polovinu z nich mělo povolení k samostatnému provozu obchodní činnosti. V obci bylo přes 60 dětí školou povinných a byly vyučovány židovským učitelem.

V této době prudkého růstu města, který byl způsoben zesílením a zbohatnutím buržoasní společenské vrstvy, stěhovalo se do Karlových Varů mnoho Židů, zejména z mnoha malých starých židovských obcí v Čechách, především z Luk a z jižních Čech a podnikavost a pracovitost těchto přistěhovalců přispěla ve velké míře k rozvoji města. Modlitebna, vystavěná v roce 1847, byla během let nahrazena synagogou v maurském slohu, v níž bylo místo pro 120 osob. Ta však již také nestačila pro všechny karlovarské Židy, nehledě k velkému počtu židovských lázeňských hostů. Proto byla v roce 1877 zasvěcena nová synagoga, která si vyžádala nákladů 154 920,- zl. Budova byla postavena podle plánů architekta a stavebního rady Wolfa ze Studgartu v maursko-románském slohu v Sadové třídě. Byla to nádherná stavba s velkými pilíři a krásnou kopulí, která zdobila celé okolí. Uvnitř byla bohatě ozdobena plastickými, pestrými maurskými ornamenty. Budova byla 36 m dlouhá a 22 m široká. Strop střední lodi působil kouzelným dojmem. Arkády byly neseny 8 štíhlými sloupy. Pět sloupů, které vystupovaly z empory, neslo břemeno střední lodi. Stará synagoga byla před rokem 1886 zbořena. Již v roce 1870 byl v Karlových Varech založen židovský hřbitov. Předtím byli zemřelí lázeňští hosté židovského původu pohřbíváni na hřbitově u Ondřejské kaple, nebo v nedalekém Hroznětíně. Kolem roku 1880 žilo v Karlových Varech trvale již kolem 1.000 Židů, z toho 100 školních dětí. V té době existovaly v Karlových Varech mimo nadaci hospitálu a pohřebního bratrstva, dobročinný spolek, spolek izraelitských žen a izraelitský spolek pro chrámový zpěv. Počet židovských obyvatel stále stoupal a z malé židovské obce o sto rodinách se vyvinula největší obec v Čechách. V roce 1910 bydlelo v Karlových Varech trvale již 1.600 židů. Po 1. světové válce se zde usídlilo zejména mnoho Židů z východních zemí a počet židovských obyvatel činil na začátku hitlerovské invase 2,600 osob, což je přibližně 10 % celkového obyvatelstva. Toto procento se od roku 1880 do roku 1938 prakticky neměnilo. Dne 1. V. 1903 byl otevřen nový židovský hospic, který byl založen ve formě nadace se jménem "Kaiser Franz Josef - Regierungs - Jubileumshospitz für Israeliten". Budova byla prostorná, prvotřídně vybavená a umožňovala za vzorného vedení židovské náboženské obce ročně 370 potřebným Židům z celého světa čtyřtýdenní léčebný pobyt v Karlových Varech. V roce 1925 byl postaven židovský starobinec. O tyto stavby se významnou měrou zasloužil Rb. Ignatz Ziegler. Dále existoval pro karlovarské židovské děti prázdninový domov v Ptlugerhaid u Horního Slavkova a obec skutečně obstarávala sociální služby způsobem na tuto dobu vzácným. V roce 1894 byl založen humanitní spolek B'nai B'rit a 1897 podobný židovský spolek Eintracht. V Karlových Varech vyvíjel také čilou činnost lidový spolek Zion.

Ve dvacátých letech se Karlovy Vary jakožto město mezinárodní a tolerantní staly svědkem dvou významných světových sionistických kongresů. Delegáti židovstva z celého světa na těchto kongresech rokovali o podobě svého budoucího státu. Ve dnech 1. - 15. září 1921 se u Vřídla konal XII. světový sionistický kongres, jemuž předsedal Chaim Weizmann, pozdější první president státu Izrael. V srpnu téhož roku proběhly v Karlových Varech ještě tři další židovské akce: mezinárodní sionistický kongres studentů, světová konference židovské lidově socialistické strany a světová konference Židovského národního fondu. Roku 1923 (6. - 16. 8.) jednal v Karlových Varech XIII. světový sionistický kongres. Sionistické kongresy přinesly Karlovým Varům velkou mezinárodní reputaci. Židovský světový pomocný kongres se zde konal v letech 1920, 1924 a 1947. Politická situace ve 30. letech v lázeňském městě již neumožnila konání dalších kongresů, byť o to mělo světové židovstvo eminentní zájem.

Významným způsobem se Židé podíleli na hospodářském vývoji jak lázeňského města, tak průmyslových Karlových Varů. Vynikající posici měl na začátku tohoto vývoje, v době, kdy liberalistické grunderství ještě vyvíjelo iniciativu, zejména některé rodiny pocházející z Hroznětína, jako rodina Maierových a Benediktů v porcelánovém průmyslu. Na konci vývoje kapitalistů-jednotlivců stojí kapitalistická společnost, jako na příklad "Bratří Benediktovi a. s. Dvory a Ludwig Moser a synové Dvory, slavná továrna na sklo a rodina Schwalbových, jejíž příslušník bankéř Kamil Schwalb stál u kolébky vzniku hotelu Imperiál. Ve stále vyšším stupni se Židé uplatňovali v povoláních vyžadujících vysokoškolské vzdělání, a zejména ve volných povoláních, čímž sledovali tendence sociálního složení západních Židů v Evropě. Před nacistickou okupací tu působilo přibližně 40 advokátů a 73 lékařů. Tvůrcem a zakladatelem vzorového podniku z období mezi dvěma světovými válkami, Parkhotelu Richmond, byl Alois Klein, který vlastnil též hotel Atlantic. Zakladatelem nynějších sanatorií v Křižíkově ulici byl lékař MUDr. Isidor Müler. Rentgenolog MUDr. Ignaz Zollschan byl badatelem světové pověsti. Romanopisec Ernst Sommer působil dlouhá léta v Karlových Varech, rovněž tak známý levicový básník a hudebník Louis Fürnberg, kteří město opustili teprve v důsledku okupace. Židé byli členy městského zastupitelského sboru, převážně jako zástupci marxistických stran. Velká část jich pracovala v zaměstnaneckém poměru. Málo jich bylo řemeslníků a dělníků. V městské službě byl zaměstnáni pouze ředitel solivárny a jeden dělník, jelikož se v této oblasti stále ještě prosazovalo zastaralé ovzduší karlovarských cechů.

Většina karlovarských Židů uprchla před okupací těsně před Mnichovskou dohodou v září 1938 z města do vnitrozemí. Perzekuce karlovarských Židů ve smyslu rasistických norimberských zákonů byla zahájena ihned po Hitlerově návštěvě v prvním říjnovém týdnu 1938. Průvodním jevem této diskriminace bylo ponižování, týrání a zatýkání Židů včetně ničení jejich majetku. Někteří karlovarští Židé psychicky nevydrželi a spáchali sebevraždu. V rámci tzv. arizace začaly centrální i regionální nacistické úřady stupňovat tlak na získání židovských majetků. Signálem k otevřenému útoku sudetských gestapáků a národních socialistů proti karlovarským Židům byl požár synagogy v noci z 9. na 10. listopadu 1938 (tzv. Říšská křišťálová noc). Vzácný interiér chrámu byl zfanatizovanými nacisty vypleněn a vyhořelá budova zbořena. Během "říšské křišťálové noci" byli v Karlových Varech příslušníky gestapa, SS a SA zatčeni otcové 283 zámožnějších židovských rodin a deportováni do koncentračního tábora Buchenwald u Výmaru. Tam byli pod nátlakem SS a právníků říšského ministerstva financí donuceni k podpisu darovacích listin, kterými převedli svůj majetek "dobrovolně" na německý stát. Říše tak získala jen v Karlových Varech desítky luxusních hotelů, penzionů, lázeňských domů a obchodů. Podobná situace nastala v Mariánských Lázních a Františkových Lázních. Poté byli ožebračení Židé z Buchenwaldu propuštěni domů. V Karlových Varech však byli dne 15. listopadu 1938 zatčeni podruhé i s rodinami. Ostatní byli vysídleni do vesnice Olšová Vrata, poblíž města. Hned po nacistické invazi byl zabrán židovský hospic a starobinec. Tyto budovy sloužily nejprve jako kasárna pro sudeťácký Freikorps a později sloužily jako vládní budovy okupantů. Arizace židovského majetku postihla v Karlových Varech 29 % všech obchodů a živností.

KARLOVY VARY PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE

 Dvacet šest Židů přeživších válku převážně v koncentračních táborech nebo v řadách zahraničních armád obnovilo Židovskou náboženskou obec již v červenci roku 1945 . Stalo se tak ve Vřídelní ulici v domě č.p. 37.  Poněvadž Jednotný národní výbor v Karlových Varech vyslovil konfiskaci domů č.p. 1098 a 1321, tj. židovského hospice a starobince jakožto majetku německé právnické osoby a KNV v Karlových Varech toto rozhodnutí potvrdilo, zamítl i lidový soud v Karlových

Varech rozhodnutím ze dne 14. VIII. 1951 restituční návrh Židovské náboženské obce. Naproti tomu byl zdejší židovské náboženské obci státem roku 1951 přidělen lázeňský dům a kavárenský podnik "Ananas", dům č.p. 138 ve Vřídelní ulici ve středu lázeňského města, který byl na náklad státu v letech 1957 a 1958 adaptován jako modlitebna, rituální lázeň, košer jídelna a společenské místnosti. Tím byla nahrazena provizorní modlitebna v domě č.p. 55 v Bulharské ulici, která byla podle některých pramenů v roce 1946 vypálena. Jako židovský starobinec sloužila vhodná budova v Mariánských Lázních. Dům "Ananas" byl koncern sedmdesátých let určen k demolici a ŽO se přestěhovala do bytu ve 4.n.p. na ulici T. G. Masaryka, který byl adaptován na modlitebnu. V roce 1996 vybudovala ŽO v konečně navrácené budově židovského starobince novou modlitebnu. Spravedlnosti však nebylo učiněno zadost, neboť podmínkou navrácení bylo břemeno v podobě ročního nájemného 1,- Kč za prostory užívané Krajskou hygienickou stanicí a jejími nástupnickými organizacemi (většina budovy) po dobu deseti let. Na místě zbořené synagogy byl v roce 1956 postaven památník. V roce 1986 byl kvůli stavbě hotelu Bristol přenesen na židovský hřbitov v Drahovicích a v roce 2002 se vrátil zpět do Sadové ulice.

V Karlových Varech působili od r. 1870 tito rabíni: E. Oppenheimer, dr. Rudolf Plaut, dr. Nathan Porges a od 15. VIII. 1888 v až do vypuzení na podzim 1938 dr. Ignaz Ziegler, vynikající populární nábožensko-filosofický spisovatel a neúnavný a úspěšný podporovatel sociálních zařízení. Jak hospic, tak starobinec byly v podstatě jeho dílem a peníze na stavbu starobince sebral na propagační cestě v zahraničí, zejména ve Spojených státech. Tento rabín, který v Karlových Varech působil celých padesát let, zemřel v Izraeli.

Předsedy ŽO v Karlových Varech byli: od r. 1869 Salamon Knopflemacher, Ludvík Moser, Adolf Rosenfeldd,od r.1920 až do okupace MUDr. Karel Moser. Po osvobození od r.1945 - 1949 MUDr. Karel Zimmer, 1949 - 1958 Tiberius Ney, 1958 - 1971 Karel Neuman, 1971 - 1994 Evžen Horský, 1994 - 2003 Alexander Gajdoš, 2004 Hanuš Hron, 2004 - Alexander Gajdoš.

Po osvobození v květnu 1945 se do starého domova z Židů vrátili jen jednotlivci, kteří přežili hrůzy nacistické vlády. Karlovy Vary však neztratily starou přitažlivost pro Židy a hodně z nich, zejména demobilizovaní příslušníci čsl. zahraničních armád, kteří převážně pocházeli ze zakarpatské Ukrajiny a ze Slovenska, se zde usadili. Pod dojmem právě prožité záhuby Židů v Evropě a nástupu komunistického režimu a s ním slídění a perzekuci orgány komunistické Státní bezpečnosti se však valná část Židů zase vystěhovala, zejména do Izraele do r.1949 a po roce 1968. Nyní žije v Karlových Varech necelých 90 Židů přihlášených v židovské obci.

Zdroj: Dr. Arnošt Wolf: Židé v Karlových Varech, PhDr. Stanislav Burachovič: Židé a Karlovy Vary

Židovský hřbitov v Karlových Varech